Nepostradatelná - kapitola třetí

31. prosince 2009 v 18:13 | Kyky |  Kapitolovky
Co se týče novinek, nic moc se neobjevilo, takže přidávám třetí kapitolku a doufám, že se buď něco objeví, nebo budu mít aspoň chvíli psát, protože jsem lidičkám na stmivani.eu slíbila ještě dnaska další kapitolu a nevím, jestli jí stihnu...
Hmm.. Tak alespoň budu doufat, že se objeví nějaký ten komentář... :)
Je úplně trapně krátká, ale spojit s další kapitolkou jsem jí nemohla, tak možná přidám ještě jednu..;)

Kapitola třetí
Kdo ví, co bude dál..

"Jsem rád, že ses rozhodla právě takhle, Isabello. Myslím, - tedy doufám" opravil se hned ", že ve Vollteře ti bude dobře."
"Taky doufám." Poznamenala jsem spíše pro sebe, I když mi bylo nadmíru jasné, že to slyšeli i oni. A bylo mi také jasné, že tak dobře, jako mi bylo s nimi, nebo ve Forks mi už nikdy nebude…
"A přeměna?" zeptala jsem se Ara.. V podstatě jsem věděla, co to obnáší.. 3 dny v takových bolestech, že budu mít pocit, že mě zaživa upalují plameny. Budu prosit o smrt. Ale - po smrti v podstatě toužím již od té doby, co mě opustil. Nemůže to být tak zlé. Myslela jsem si.
"Och ano, samozřejmě, mohl jsem počítat s tím, že se na to budeš ptát. Bude to velmi bolestivé, ale myslím, že se to vyplatí. Pokud jde o to, jak dlouho bude přeměna trvat - u každého je to jinak, ale měla by trvat tři dny. U někoho je te o pár hodin méně, u někoho déle…" "Samozřejmě." Přerušila jsem ho. "To je vše, co bych chtěla slyšet. Pokud mi tedy bude po přeměně dovoleno živit se zvířecí krví…" taktně jsem se odmlčela a čekala na Arovu odpověď.
"Co jsem slíbil hodlám dodržet, i když s takovým rozhodnutím třeba nesouhlasím. Na lidské krvi bys byla mnohem silnější, mocnější…"
"Ano Aro, já vím, ale to na mém rozhodnutí nic nemění… "
Upíři, kteří s Arem přišli náš rozhovor jen tiše sledovali, občas pokývali, občas zakroutili hlavami. Zřejmě nevěděli, co si mají myslet o někom, kdo si u Ara něco nárokuje, nebo nevěděli, co si myslet o Arovi, když povolil takovou věc, jako je vegetariánství u někoho ve volterrské gardě. Těžko říct.
I mě samotnou v hloubi duše hlodal červíček pochybností. Je možné, že Aro má jakýsi svůj plan… Něco jak mě přimět pít lidskou krev… Ale na to je příliš brzo myslet. Budu se sama muset vypořádat se svou budoucností. Ať už bude jakákoliv.
"V tom případě," chopil se Aro znovu slova - "bychom mohli postoupit k přeměně, pokud s tím souhlasíš. Zopakoval svou nabídku, ale vyznělo to spíše jako řečnická otázka, protože sám nečekal na odpověď.
Poslední, co jsem viděla byly nahrbené postavy dvou Arových služebníků a Arovu postavu, blížící se ke mně. Potom už přišla jenom bolest. Bolest a oheň, rozlévající se po celém těle…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama